Rudá Královna

Victoria Aveyardová

"Rudá a Stříbrná už nejsou jenom barvy"

Páni, musím se přiznat, že jsem původně chtěla napsat recenzi na film. Jakmile jsem Rudou královnu dočetla, byla jsem plná emocí a chtěla jsem se o ně s někým podělit. Někteří vášniví čtenáři budou vědět, o čem mluvím. Knihu vydalo knižní nakladatelství CooBoo.

Svět je rozdělen do dvou částí. Na ty urozenější, Stříbrné - zabijáky, co mají vražedné i léčitelské schopnosti, povyšující se nad ty, co nejsou vyjímeční - Rudé. Sedmnáctiletá Mare Barrowová je Rudá. S tím nic neudělá a je s tím naprosto smířená. Dostala příležitost, pracovat v paláci plném Stříbrných, ve městě, jenž nenávidí. Později zjišťuje, že i když je její krev jako rubín, ovládá sílu, která je nad její chápání. Tím se stává pro Stříbrné hrozbou a zároveň terčem. Moc a síla představují nebezpečnou hru. Kdo nakonec vyhraje v tomhle světě, rozděleném krví?

Ani teď, po pár dnech, si pořádně nemůžu uvědomit, co se v té knížce stalo.  Jakmile jsem ji dočetla, byla jsem plná velmi smíšených pocitů. Ať už jsem čekala jakýkoliv konec, tohle ani náhodou. Kniha je plná napětí od začátku až do konce a opět jsem do děje byla vtažena hned. Nechci vám tu moc spoilerovat, a tak napíšu jen pár poznatků, které si odnáším.

Autorka knihu píše asi mojí nejoblíbenější formou. Ocitáme se v myšlenkách hlavní hrdinky, a že jich není málo. Velmi pěkně je zde vykreslena jedna vlastnost, na kterou když si vzpomenu, tak mi běhá doteď mráz po zádech. Ta vlastnost, je umění manipulace, se kterou se mnozí z vás setkávají dnes a denně. Nečekala jsem, že postava, jsem  celou dobu považovala za kladnou, bude takový hrozný podrazák. Musím ale uznat, že jsem ty lži zbaštila i s navijákem. 

Co se týče žánru, řadila bych to kategorie fantasy, pro dívky, ale pokud by si knihu chtěl přečíst i nějaký chlapec, tak také doporučuji.  Příběh si je o dívce, ale řekla bych, že kluci se v některých situacích také uvidí.

Fascinuje mě, jak autorka dokáže popsat všechny ty pocity a vjemy, které ona vnímá. Místo toho, aby popsala nějakou věc jedním slovem, do detailu vykresluje jednotlivé prvky. Miluju, když se můžu o věcech dozvědět víc, než jen pouhou slupku.

Kdybych měla něco vytýkat, jakože skoro není co, tak je to otevřený konec. Vím, je to sice trilogie, ale stejně tyhle konce nemám ráda. Ještě jedna věc, ale to je spíš můj úhel pohledu. Občas mi přišlo, že něco bylo až moc brutální a až moc přes čáru. 

Mějte se krásně a budu se těšit u dalšího článku,

Vaše Katie