čtvrtek 25. února 2016

The Intern ( Stážista )

„Nikdy není pozdě…“


Dnes budu psát o filmu, který je svým způsobem úžasný. Není to typický příklad komedie, to ne, ale pokud si chcete zpříjemnit večer nějakým pohodovým filmem, tenhle je pro to ten pravý.

70. letý vdovec, Ben (Robert De Niro)chce prožít svůj život naplno. Všechno, co kdy chtěl mít, má a nebaví ho pořád ten samý stereotypní život. Nechce už dál být jen důchodce. Hledá naplnění a smysl života. Jednou ale narazí na něco, co by mohlo obohatit jeho důchodcovský život. V jedné internetové společnosti totiž hledají stážisty mezi seniory. Bena tato nabídka velmi nadchne a přihlásí se. Hrozně moc se těší, až bude sedět za svým stolem a bude se moct pořádně pustit do práce. Jenže problém je v tom, že ho přidělí přímo k majitelce společnosti, slavné Jules Ostinové (Anne Hathaway). Ta jeho služby skoro nepotřebuje a tak se Ben musí zabavit nějak sám. Později Jules zjišťuje, že by jeho služby možná mohla i potřebovat a začne se s ním bavit na úplně jiné úrovni. Tím se spolu spřátelí. Jules pozná, že i přesto, že se jí v životě možná chvíli nedaří, neznamená, že není schopná vést celou společnost sama.

Nejdřív jsem si myslela, že příběh bude komedie, protože na internetu to tak psali. Film teda moc legrace není, je to spíše filozofický žánr, kombinovaný s občasným vtipem. Zpracování je ale velmi pohodové, a pokud si někdo potřebuje odpočinout od náročného dne, vřele doporučuji. Ten večer jsem usínala s opravdu hezkým a milým pocitem, který jsem dlouho nezažila.

Nemám proto potřebu nic vytýkat. Jediné, z čeho jsem byla malinko zklamaná, bylo, že jsem očekávala, jak jsem psala na začátku, komedii. To je ale jen můj pohled a můj problém. Očekávala jsem od filmu něco, co není.

Herecké výkony dnes budu hodnotit tak napůl. Není potřeba říkat, že dvojici De Niro a Hathaway není co vytýkat. Scény jsou odlehčené a na pohodu udělané. Jednou nebo dvakrát tam opravdu o něco jde a můžeme si všimnout, že Anne Hathaway zvládá těžší scény velmi dobře.

Vím, že filmy hodnotím vždycky podle sebe, ale dneska bych chtěla napsat o tom, jak film vnímá 17 letá dívka. Pro mě je naprosto úžasné vidět starého člověka, jak se snaží být jako my. Samozřejmě, že nemůže být úplně jako naše generace, ale jsem ráda, že jsem viděla někoho, kdo je v důchodu a svůj život nezahazuje. Přijde mi, že spousta seniorů si myslí, že jakmile odejdou z práce, je konec a nemají vůli pokračovat dál. Jen čekají, až přijde jejich čas. Věřte, několikrát jsem to sama viděla.

Proto by se film mohl pro ně stát malou inspirací. Pokud byste mi chtěli napsat, tak mi určitě napište a podělte se o své názory. Budu ráda za podporu, takže pokud se vám články líbí, staňte se mým pravidelným čtenářem, aby vám nic neuniklo.

Mějte se hezky a brzy se můžete těšit na další články,



Vaše Katie

čtvrtek 18. února 2016

The Danish Girl ( Dánská Dívka )

„Muž, který je ochoten cokoliv obětovat…“




Pro dnešní článek jsem si vybrala film, který je plný emocí, lásky, nenávisti, porozumění a změn. Je hodně emotivní, skoro celý film jsem byla v napětí a hltala ho, až do poslední chvíle. Film běží ještě v kinech, takže pokud chcete, tak na něj určitě běžte.

Představte si, že se ocitáte ve 20 letech minulého století. Einar Wegener (Eddie  Redmayne) je vážený a slavný malíř. Jeho žena Gerda (Alicia Vikander) se mu snaží ve všem pomáhat a podporuje ho. Občas se ale cítí být zastíněná, protože sama chce prorazit jako malířka portrétů. Jejich vztah je skoro dokonalý. A pak se stane něco, co změní jejich vztah navždy. Gerdě nepřijde její modelka na namalování jejího portrétu, a tak poprosí svého muže, aby jí asistoval. Poprosí ho, aby si vzal punčochy, boty a později mu dá i šaty. Einar zjistí, že se v šatech cítí velmi dobře, což v něm postupně začne vyvolávat zmatek. Nejdřív se s tím snaží vyrovnat „hrou“ na tajuplnou Einarovu sestřenku, Lili, ale později má stále větší přesvědčení, že zvenčí je sice muž, ale zevnitř je žena. Je připravený podstoupit cokoliv, jen aby mohl být někdo jiný. Na jeho dlouhé a velmi náročné cestě ho doprovází jeho Gerda, i přesto že musí přijmout ztrátu jejího milovaného manžela.

Jakmile jsem koukala na trailer, říkala jsem si, že to bude skvělý film. Měla jsem sice chvíli obavy z nudného příběhu, ale jakmile jsem si sedla do kina, věděla jsem, že chyba to nebyla. Film je skvělý po všech směrech. Příběh je skvěle zpracovaný. Na filmy, co jsou založené na pravdě se moc často nedívám, ale když už, stojí to za to.

Co se týče hereckých výkonů obou hlavních postav, nemám slov. Eddie Redmayn má v tomto snímku velmi těžké situace, které ztvárnil dokonale. Například ve scéně, kdy je líčen za postavu Lili, je vidět, jakoby se opravdu necítil jako muž. Člověk mu hned věří a donutí ho se nad tím zamyslet. Alespoň já jsem to udělala. Abych nezapomněla, Alicia Vikander jakožto Gerda, měla před sebou také nejednu těžkou scénu. Musela prožívat jaké to je, když ztratí svoji životní lásku, musela prožívat pocit odcizení s člověkem, s nímž prožila většinu jejího dosavadního života.

Když shrnu zpracování, mají ve filmu vskutku nádherné záběry krajin. Člověk si připadá, jako by se procházel po dánském venkově. Další, co se mi líbí, je styl starých kostýmů a interiérů. Celý tým si opravdu dal záležet, aby všechno bylo propracované do nejmenších detailů.
Co se mi ale zdálo zbytečné, bylo zkrácení konce. Úplný začátek byl jako rozjezd dobrý, později to začalo gradovat a jak už jsem čekala, že ve stejné náladě bude pokračovat i konec, spletla jsem se. Možná je to jen můj dojem, ale doufala jsem, že to ještě o trochu protáhnou.

Celkově je to film, na který se opravdu vyplatí dojít. 

Mějte se krásně a budu se těšit příště,



Vaše Katie

čtvrtek 11. února 2016

The Longest Ride ( Nejdelší Jízda )

„Dva životní příběhy - Jeden osud“

Už dlouho jsem vám sem chtěla dát právě tenhle film, ale vždycky se našlo něco aktuálnějšího. Konečně jsem se dostala k tomu, co jsem měla udělat už dávno.

Film vypráví o mladém rodeo jezdci Lukovi (Scott Eastwood), který se snaží vrátit po své nehodě zpátky na vrchol. Jednou se na svých závodech potká s ambiciózní studentkou Sophií (Britt Robertson), jenž se připravuje na svoji první velkou práci v New- Yorku. Zažívají spolu romantické chvíle a je jim spolu dobře, i když nevědí, jestli vůbec jejich vztah má budoucnost. Všechno se změní, když jednou v noci zachrání život jednomu staršímu muži - Irovi (Alan Alda). Ira vypráví skrz své dopisy, věnované zesnulé manželce Ruth (Oona Chaplin) svůj životní příběh. Sophie v nich nachází spoustu krásných momentů a zjistí, že jeden skoro obyčejný muž může být inspirací jak pro ni, tak i pro Luka.




Moc se mi líbí, jak jsou jednotlivé postavy v příběhu vykreslené. Řekla bych, že film není rozdělený na nějaké dobro a zlo, ale jen na obyčejné lidi s neobyčejnými vlastnostmi. Autor knihy (Nicholas Sparks) se rozhodl, napsat příběh v retrospektivním vyprávění. Jestli se bojíte, že nepoznáte dobu, kdy jste v minulosti, tak nemějte obavy, protože ve filmu je to velmi pěkně rozdělené. Je krásné, jak Sophie chodí za Irou, aby se dozvěděla něco víc o jeho životě a je skoro jediná, s kým Ira umí komunikovat.
Herecké výkony jsou skvělé. Někteří herci jsou víc známí, někteří méně, ale řekla bych, že na kvalitě to nic nemění. Ve snímku můžeme vidět například herečku Britt Robertson, která hrála např. v Avalonské Střední (Disney Channel), Tomorrowland a The First Time. Docela bych si přála,aby hrála ve více filmech.

V tomhle filmu asi nenajdu nic, co bych vyloženě řekla, že se mi nelíbí. Možná, když se podívám do jaké doby jsou zasazené Irovy vzpomínky, tak asi to, ale jen kvůli tomu, že moc nemusím období druhé sv. války. Ale to záleží na názorů každého jednotlivce. Je pozoruhodné, jak se mění vztah jednoho páru. Stydlivý chlapec pozve dívku ven, později se do sebe zamilují a myslí si, že už to ani lepší být nemůže. Jenže pak se stane něco, co by ani jeden z nich nečekal a jejich vztah začne pomalu upadat. Jestli se k sobě vrátí nebo ne, to musíte zjistit sami. Určitě se na film podívejte. 

Mějte se krásně,


Vaše Katie

čtvrtek 4. února 2016

Joy


"Žena, která ví, co je byznys"


Zjistila jsem, že poslední dobou se dívám na filmy, které pro mě mají nějaký hlubší záměr. Většinou je to ale náhoda. Jeden pro mě velmi zajímavý film je právě Joy, o něm vám dnes budu povídat.

Snímek vypráví o dívce Joy (Jennifer Lawrence), kterou baví vyrábět nejrůznější věci. Ráda jsi jde za svým cílem a tak není divu, že se snaží překonávat nejrůznější překážky. Spousta věcí jí nevychází, zažívá ztrátu nejbližších, vypořádává se s finančními nedostatky atd.. Přesto všechno si svůj sen dokáže splnit. Jak to? Protože věří, že když má někdo nějaký nápad, stojí za to do něj investovat. Její úspěch je založený na jednom z nejlepších domácích „pomocníků“ na trhu. Jelikož jí spousta lidí závidí, z přátel se postupně stanou nepřátelé a z nepřátel naopak přátelé pro život. Joy vyrostla z naivní holky ve velmi vlivnou dámu a je dodnes příkladem většiny žen.

Tenhle film se stal pro mě něčím výjimečným. Nejsem sice schopná zatím popsat čím, protože jsem ho viděla teprve minulý týden v kině, ale některé věci mi jsou naopak jasné. Velmi se mi líbí, jak se Joy dostává přes všechny nástrahy života. Jsem ráda, že není jako její matka, sedící pořád u svého seriálu. Nad tímhle jsem se musela velmi zamyslet, protože mi přijde, že jsem poslední dobou stejná. Začal se mi totiž líbit jeden seriál, na který se dívám dnes a děně. Ale nebudu odbíhat od tématu a budu se držet toho, co jsem vám chtěla sdělit už na začátku.
Film je velmi hezky natočený, režisérovi (David O. Russel) se snímek velmi povedl. Všemu jsem rozuměla, jenom začátek mi přišel malinko nepochopitelný. Občas se tam totiž vyskytovaly slova, která jsem nepostřehla, nebo nevnímala. Bylo tam moc odborných slov, pocházející z řeči ekonomů.  Ale jakmile jsem se do filmu zakoukala a soustředila jsem se, začal se mi zdát dobrý.

Líbí se mi, jak režisér a herci, dokázali udělat napětí mezi nimi v rodině. Naznačují nám tam, že ne vždy musí být ideální rodina. Mezi některými lidmi může docházet k napětí, nenávisti a to se mi líbí. Film je zasazen hodně do reality, takže pro někoho jako já je to něco úžasného. Dívat se na to, jak někdo tvoří podle skutečnosti. 



To je ode mě pro zatím vše,


Vaše Katie