Skleněný Trůn

Sarah J. Maasová

"Kráska, která vám doslova vyrazí dech"

Půl roku jsem chodila a váhala jsem, jestli si právě Skleněný Trůn mám koupit. Věděla jsem, že kniha je určená všem milovníkům Hunger Games a proto jsem si říkala, že to bude o ničem. Opak je pravdou (to jsem ale zjistila až později). Nakonec jsem tak dlouho okolo knížky chodila, až jsem ji dostala k svátku. Kniha je vydaná mně osobně blízkým nakladatelstvím, Coo Boo.

Příběh vypráví o osmnáctileté Celeaně, která je nejlepší nájemnou vražedkyní v zemi. Skoro od narození byla vychovávaná k jedinému úkolu a to, stát se nejlepším zabijákem ve světě. Vždycky chtěla být rychlá, mrštná, tichá, nedosažitelná. Jenže udělala jedinou chybu. Nechala se chytit.  Proto si teď odpykává svůj doživotní trest v Endovieru, špinavých, hnusných solných dolech, odkud není úniku. Celý příběh začíná právě tady, kdy jí princ nabídne šanci, jak získat svobodu, bude ho totiž reprezentovat v turnaji, ve kterém se proti sobě postaví 24 těch nejlepších zlodějů a vrahů v celé zemi. Boj na život a na smrt, výměnou za svobodu, taková nabídka se neodmítá. Když ale její soupeři začnou postupně umírat i mimo souboje, Celeana se tak začne potýkat nejen s nimi, ale i s něčím zvláštním a tajemným, co se ukrývá hluboko za hradními zdmi.

Upřímně, ze začátku jsem si myslela, že je to jen chabá napodobenina THG (The Hunger Games). Jsem ráda, že opak je pravdou. Existuje spousta knížek, které vás jednoduše do děje nevtáhnou, i kdyby padaly trakaře. To všichni víme a každý z vás už se určitě s takovou knížkou setkal. Skleněný trůn do kategorie „nudné“ opravdu nepatří. Kniha vás

do děje vtáhne okamžitě, já sama jsem jí měla rychle přečtenou.

Kdybych vám tady měla popisovat, co všechno se líbí, asi bychom tu byli hodně dlouho. Raději vám to trochu zkrátím, abych něco neprozradila. Ve skleněném trůně nejde jako v Hunger Games o to, aby se každý rok povraždilo několik lidí a nahnal se tak lidem strach. Bojovníci jsou sice porovnáváni v jednotlivých disciplínách, dokonce se učí i bojovat, ale nikdy se nesmí navzájem napadnout a už vůbec se nesmí zabíjet. Proto se mi knížka tak moc líbí, porovnání soupeřů nespočívá v tom, kolik nepřátel praštíte po hlavě, ale v tom, jak jste chytří a jak dokážete využívat svých schopností.

Pokud bych měla něco vytýkat, tak je to styl psaní, na který jsem si musela chvíli zvykat. Kniha je psaná stylem vyprávěním. Není to jako u THG, kdy se ocitáme v myšlenkách hlavní hrdinky. Nakonec to pro mě byla ale docela příjemná změna. Co se týče žánru, zase se ocitáme ve sci-fi, fantasy díle, tentokráte se špetkou humoru. Hodně se mi líbí, jak některé postavy umí vtipně „srazit“ ty další.

Když to shrnu kolem a kolem, THG se mi četly hodně dobře, ale Skleněný trůn se mi četl ještě o 40% lépe. Je to příběh plný dobrodružství, akce, porozumění, vášně a citu.

Budu se těšit u dalšího článku,

Vaše Katie